Neb smrt je taková: Hřmí děla, vojáku.
Cos plane oblohou a do tvé řady padne.
Nižádný útok šavlí, bodáků.
Jen kanonády zaryté a zrádné.
A hůře, vojáku. Cos slyšíš fičeti,
ty vidíš, soudruha jak cosi náhle drtí.
Než marno bránit se, je marno stříleti.
Cíl? Jak jej nalezneš? Jak možno čelit smrti?
Jsi v ohni ztracený. Zem dobrá na hrob ti.
Druh padá, vykřikne, posledně zachroptí.
Bys mrtvých nešlapal, ty váháš jíti krok.
Triumf se rozplynul, vzlet pohas’ dětinný.
Zoufale, krutě plynou vteřiny.
A divná hádanka: tak rychle míjí rok!