V zápalu boje, vřavě rozvášněné
na vlastní rány voják zapomene.
Nezdolně puzen k vytčenému k cíli,
nenajde ani k hoři vhodnou chvíli.
Dál! Přes děl hřmění! Přes ostnaté dráty!
Necítí smrt a nepočítá ztráty.
Ty, které stojí mimo boj,
procítí všechen nepokoj.
Až příliš pokdy čítat ztráty zbývá,
až příliš smrt je strašná, zoufanlivá.
Hrdinství mužů, potlačivších steny
tak není velké jak hrdinství ženy.