To byla tichá, mrtvá zátoka,
ztracená bohu, ztracená i světu.
Stojatá voda. Mělká, hluboká?
Vše páchlo bahnem; i ta vůně květů.
Zde život v smrti a smrt v životě.
Zde matné šero a tep srdce slabý.
V soumraků letních těžké tesknotě
svým skřekem chóry hlásily se žabí.
Ráz vesel nezazněl tu v rákosí,
hlas svěžích hlasů, žádaje a prose.
Syčelo cosi věčně: Darmo jsi.
V zátoce mrtvé nenávidělo se...