V hlubokých lesích paseka.
Zde usedni, kdo díval jsi se choře.
Nevidět nikde člověka.
Ó hoře!
A silný cítím lesa dech,
jenž vypravuje divné zvěsti.
Kukačka kuká, kvete mech.
Ó štěstí!
Přicházím jako letmý host,
letmo se tomu klidu koře.
Přichází se mnou minulost.
Ó hoře –!
Minulost, ta je bezedná – –
A všechny cesty v ní jsou jako scestí.
Přítomnost, ta je průhledná.
Ó štěstí!
Přecházím a chci přejíti
od stromu k stromu, hory k hoře.
Vzpomínek jenom nemíti!
Ó hoře! –