Překrásnou máme vyhlídku
na střechy pražských domů.
Při ní svou předu povídku
a sám se směji tomu.
Melancholicky leží tu
komíny, střechy, věže.
Roj rýmů zvoní z úkrytu,
sen letí bez otěže.
Melancholicky leží tu
obloha kouřem šedá
a v dálky tmavém úkrytu
tvář něčí srdce hledá.