V dnech nejistých, kdy kolísají říše
dnů neznajíce, hodiny – –
v dnech nejistých, kdy v propast padá výše
a v hory rostou nížiny,
v dnech nejistých, jež všechno dáti mohou
a také všechno odníti:
jít za svým cílem nutno pevnou nohou,
ať zvítězit, ať umříti.
Sní pidimužík o osudech obra,
šlapaný: však se pozvednu.
Bloudící: hvězda zasvitne mi dobrá
a slepý: zítra prohlédnu.
A všichni sní. A čekají. A chtějí.
Vše v krisi je a přerodu.
Prudčeji bijí dnes a bouřlivěji
jedinců srdce, národů.
V tom rozmachu, v tom výboji, v tom vzpětí,
jež žasnouce tu vidíme,
já ptám se: Dnes, kdy výše touhy letí,
kam vy, o Čechy mé?