V neděli počestně se brali
do kostelíka rodiče mí.
Žili tak klidně mezi všemi,
nehlučně, jako umírali.
Bez vášně žili, beze spěchu.
Hrob křesťanský a tichý měli.
Zbyl po nich obraz neumělý
a dobrá pamět v otce cechu. –
Jak zabloudil jsem v tmavé noci?
Kdo vnutil mi to v ruku nůž?
Rodiče dobří? s bohem už!
Nebylas, matko, věrná otci?