V neděli počestně se brali
do kostelíka rodiče mí.
Žili tak klidně mezi všemi,
nehlučně, jako umírali.
Bez vášně žili, beze spěchu.
Hrob křesťanský a tichý měli.
Obraz zbyl po nich neumělý
a dobrá pamět v otce cechu. –
Jak zabloudil jsem v tmavé noce?
Kdo vnutil mi to v ruku nůž?
Rodiče dobří, s bohem už!
Což klamala jste, matko, otce?