Už unavena schoulila se touha,
když čas se vlekl věčně beze změny.
Sterilních zábav vyhledávám kouzla,
bych mohl myslit, vzdaluji se ženy.
Večer se snáší, ráno zase svítá.
Smích zase zazní, smutek zase pláče.
Na černých marách někdo tiše leží.
– Ó, nevzbuďte mi ze sna toho spáče!