A šla ke mně Smrt...
(Vzdálený chodec!)
Čarovnými kroky obcházela dům.
Pohlédla v okna: „Hé, synáčku!“
Dala mi ručinku, pěšinkou vedla mne.
(Byly tam paseky, třešně a jahody,
mravenci, čmeláci, sršně a – všelicos!)
Už čas.!
S hůlčičkou v rukou mi kruhy kreslila.
(Pythagorejská věta a více ještě...)
Nevím již – nevidím – zmizely kruhy,
přichází noc – a je tak temno.