Ta známá postava, tak vysoká a štíhlá,
v listopadový den tam na střeše se mihla,
na střeše protější, jež dnes je pro mne svět.
Oh, dobře poznávám a mohu rozumět,
proč v postoji tom zamyšleném stojí.
Vás zdravím, Alferi, Vás zdravím, zašlost svoji!
Na cestě nutno potkati se vskutku
od bolestí snů do bolestí skutků.
Za jitra zřel jste navečerní stíny,
osudu viděl příliš těžkou tlapu.
To odmítavé gesto vaše chápu.
Než promiňte. Je jiný čas. Jsem jiný.
Vás s vírou v život zdravím, v očích záři,
Alferi, smrti ceremoniáři!