Vyjdeme v úsvitu rána,
dřív nežli všední svět vstal.
Na tváři lehký je úsměv,
hluboký v srdci je žal.
A v očích prokletých sudbou
žár lásky zajiskří.
Nechápou, nepochopí
šosáci, filistři.
V Královské oboře budem’
na světě mimo svět.
Nikdy tak nepěli ptáci,
nikdy tak nekvetl květ.
Vracejíce se domů
vzdychati budeme
k haluzím kvetoucích stromů
Jarmilo, Viléme!