Strnulý, příkrý dojem měk’
v melancholický popěvek.
Své hrany věci ztratily.
Nic nevzbouří... nic nezšílí.
Někoho škoda. Tebe ne,
jen síly darmo ztracené.
Tvé síly kamsi zakleté,
jež ztratila se v mlze té.
V západu ještě se rumění
praehistorická tušení,
legendy trochu nejisté,
nějaké květy bezlisté,
útesy skalní, v moře čnící
a s utopenci hovořící.