Ideje velké v paskvil zvrací
tlachavý modní človíček.
Já přišel v sešlou generaci
mdlých, egoistních lidiček.
Katastrof doba nadešla vám,
je třeba bít se oddaně.
– Ty, kdož jsou mrtvi, oplakávám,
a živé volám do zbraně! –
Zdrobnělé vášně bez vřelosti
dnes, zítra vidíš v obzoru,
co diletant své vleče kosti
(houpy, hou!) dolů, nahoru.
Po našem nebi mračna běží.
Jak vyhnouti se pohaně?
– Ti, kdož jsou mrtví, nechať leží,
však živé volám do zbraně! –
Diskreditována hesla všecka,
nikomu nikdo nevěří,
ohebná páteř umělecká
shýbá se, když se sešeří.
Stáda se druží v smečky vlčí,
cynicky vyjí přes pláně:
– Ti, kdož jsou mrtvi, nechať mlčí,
však živé volám do zbraně! –