V tom prvém pokoji se panna usmívá,
jak jaro kvetoucí, jak touha vábivá.
A růže zavoní, a zvony zazvučí:
– Já dlouho čekala. Pojď v moje náručí! –
V tom druhém pokoji mrazem se chvějící
je žena umdlená, je žena mlčící,
per svojich nádherných zbavený krásný pták.
Nereptá. Mlčí jen. A mlčí strašně tak.
V tom třetím pokoji je mrtvo. Nic a nic.
Jen vítr burácí do chladných okenic.
Je smutna širá pláň, smutnější příbytky.
V tom třetím pokoji nic nežli výčitky.