V dnech tesklivých, kdy těžko věřit ránu,
být něčím jist,
Vy, genie, jste sedal ku pianu
hrát nenávist...
Vy, pyšný virtuos, jste nesl hrdě čelo,
jež lásku necítí.
Umění Vaše tvořit neumělo,
jen mučiti!
Váš vtip, Váš duch, Váš talent literáta
skončily v sottise.
Nic smutnějšího nežli dary fata,
jež v defekt zvrhly se!
Jak stará koketa, jež nevábí, jen nudí,
Vy končíte;
jak stará koketa, jež soucit už jen budí
a cítíte:
Trofeje Vaše vyprchaly chudé,
jak vítr vál.
Vám obdiv lůzy marastické zbude,
jíž jste se bál.