To je ta vyvolená země,
to je ten vyvolený luh.
Hovoří s nebem vrchů témě,
z hořících keřů mluví bůh.
To je ta země vyvolená,
myšlenky věčné věčná stráž.
V té zemi žije kdesi žena,
ze které vzejde Mesiáš.
Toť starý průkopník je lidství,
jenž z kalu, rmutu zvedne výš’.
To je ta země mučenictví.
Den její cti však uvidíš.
V té půdě rychle vzroste sémě
dějinnou sudbou zaseté.
To je ta vyvolená země,
kde květ dob lepších vykvete.
Je nutno staré rány zhojit.
A rány ty se zahojí.
Je nutno rozdělené spojit
tisíciletém po boji.
A krčí-li se v prachu po věk,
pramenů slyšte zurčení:
Nemůže zůstat malým člověk
v té svaté zemi Určení.
Ospale klímá duch. A věsí
své hlavy lidé bez slova.
Zdají se mlčet šumné lesy
a mlčet rovy hřbitova.
Zdá myšlenka se mluvit temně;
leč promluví keř hořící.
To je ta vyvolená země:
chce svoje slovo doříci!