To jaro tesklivé jak dlouhá nemoc bylo,
jak tichá výčitka mne stále bodalo.
To jaro tesklivé mne ssálo, vysílilo
a slunce – pod mrakem – to ani nevzplálo.
Zlý reflex jeho dnů mne neustále dusí
dnes, kdy žár léta jinde vzplápolal.
Na sebe pro hřích jara žaluji si
– dřív, než by jiný na mne žaloval.