Tak malí, říkám si; a snad to cítím pouze.
Zdá se mi, cizí že jsem mluvil řečí.
Můj přítel buď, můj nepřítel buď větší,
buď větší v lásce, v záští, větší v touze.
Tak malí, dím. Zní krátká slůvka dlouze.
Budou jak alarm v chvíli nebezpečí?
Doma i v světě kéž zřím velkost něčí:
Netonem’ v moři, skoupem’ se jen v strouze.
Tesknice zlá, tesknice velikosti
mne prožrala až do morku a kostí.
To vše, co zřím, to vše mi nestačí.
Oh, víc a výš! Přes trní, bodláčí!
Namísto nehod kéž zřím tragiku!
Smutno mi z pidimužíků!