Pěl hloupý Honza, muž ten sladké kaše,
a k tomu hrál:
„Do hrdel, statků chráním právo naše,
klet, kdo je bral.
Ponurý list já vpíšu v dějin knihu
a zkruším ruce proklaté.
– Ten vítr, který vane sem k nám z jihu,
mne ještě pomate.“
Pěl hloupý Honza, muž dobrého piva,
a chmuřil líc.
„Mně nad vše drahá věc je spravedlivá
než pivo víc!
Zdražení jeho nesnesu já klidně.
Hloupého Honzu poznáte.
– Ten vítr, který vane sem k nám z Vídně,
mne ještě pomate!“
Nějaké ruce sáhly v zemi naši
bez mnoha slov.
„Jím – hloupý Honza – dále sladkou kaši,
než dojím, shov!
Protesty zrobím potom neslýchané,
protesty strakamakaté.
– Ten vítr, který sem k nám z Vídně vane,
mne ještě pomate!“
Po Čechách rušno, po Čechách je živo
Kdo spravedlivý hněv dnes necítí?
Komise vládní, k tomu dražší pivo.
Z Honzy je Hamlet: Pít či nepíti?
Napij se, Honzo! Upij v hlavě brouka!
Krejcárek, to nic nedělá!
– Ten chladný vítr, který z Vídně fouká,
zmát’ už tě docela!