Ten starý, dobrý úsměv
mně nehodí se již.
Vizte mé zhublé líce,
mé vpadlé zřítelnice:
to že je štěstí říš?
Ne, nemohu se smáti.
Vždyť skorem bych se bál,
že smrt ten smích můj slyší,
že trápení mé zvýší.
A možno trpět dál?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.