Jak prahlo srdce nám! Jak duše byla lačná! A na obzoru mračna jen a mračna, jež padla s nebe na čelo. My sen svůj měli jsme a spíjel nás svým jasem,
leč mluvilo se o něm polohlasem anebo o něm mlčelo. Vztek byl v nás bezmocný a v předráždění chorém jsme vídali jít prapor za praporem,
by zdvojil tíhu našich pout. My viděli, jak směje se a šklebí vrah odvěký a výkřik dral se k nebi: „Nedej zahynout!“
V svém uzavření mohli jsme jen tápat. Kdes východ v krvi, v krvi jih a západ. Vše pusté hordy ničily. Nám říkali, že co je, býti musí.
A v onu chvíli přišla zpráva z Rusi, že prapor náš jste vztyčili. Co cítili jsme, těžko říci slovem. My nestáli už nad národa rovem,
my zřeli jeho kolébku. A zoceleni rodných bratří činem my věřili, že bez cti nezahynem’, čelili hrozbě, pošklebku.
Ó, všichni vy, kdož bili jste se prví: svoboda vaší zrodila se krví, vy dodali jste víry, sil. A když pak přišla chvíle zkoušky vlastní,
my vzpomínali na vás, jsouce šťastni, že s vámi jeden úkol máme, cíl. Což zapomenout možno za čas krátký? Dnů všedních shon vypudil z myslí svátky,
mrtvo, co žilo tenkráte? Což národ v budoucnost jde zlhostejnělý? – Vy, kteří na reky jste zapomněli, na sebe zapomínáte.
Zapomínáte v poživačném chvatu na včerejšek svůj, lepší na podstatu, na krásu prvých počátků. Zapomínáte, vrah že ještě kdesi,
a nevidíte vrátky vcházet běsy v „maličkou naši zahrádku“! Oh, nevidíte přes nízký plot její, jak nenávistné oči nahlížejí,
jak vztekle pěst se zatíná! Ty hýčkáte, kdož zradili a zradí, a pohozen je mezi harampádí prapor, jejž zvedla Družina.
Posledně volám v chvíli nenávratné: nezapomeňte na dobré ni špatné! Nezapomeňte na čin ani hřích. Zle, kde se národ z dějin nepoučí!
A lehkověrní, kdo vám za to ručí, že zmizel stín dnů minulých? Rozpomeňte se! Učte se! A vizte! Kde zlato bylo zkoušené a čisté
je nezahoďte do braku! Čest muži čestnému, dík, kdo je hoden díků, vzpomínku oběti a vavřín bojovníku! A trest a kletbu bídáku!
Rozpomeňte se na čas dávno zašlý. Tak najděte se, jako jste se našli! Prozřete, než se zešeří. Připravte se! Hle, vichřice se zvedá.
A stokrát lidu nešťastnému běda, jenž v spravedlnost nevěří!
Cookies on Poetry Cove