Myšlenka k výším se věsíc
nečítá zisky ni ztráty.
Viděl jsi tancovat měsíc
nad telegrafními dráty.
Ukolébavě hučel
vlak, k srdci Čech tě nesa.
Snění, jež nemá účel!
Rytmus se zdvihá a klesá.
Viděl jsem vše, co jsme žili
v ubohosti a v pýše.
Dálky se přiblížily.
Nakláněly se výše.
A chápaje a žasna
před bezměrností krot’ jsi.
Proč jsi tak podivně krásná,
listopadová noci?
Světélka v temnotách planou
na uvítanou hosti.
Pootevřenou branou
se díváš do věčnosti.
Záhady není zrádné,
jasné jsou věci i slova.
Ale proč jas tvůj tak chladne,
noci listopadová?