Hluboká propast. Bezedná.
A spíš než propast bažina.
Jedná se a zas nejedná,
zapomíná a vzpomíná.
Hra stínová. Ptá tvůj se zrak:
„Co hraješ vlastně, mátoho?“
Také se střílí. Ale tak,
by nezabili nikoho.
Polnice náhle zatřepetá.
Už k smíchu stará polnice ta,
jež troubí vždycky nadarmo.
Už k smíchu hledat lidi celé.
A slyšíš mručet omrzelé:
Pod jarmo? Tedy pod jarmo!