Vy, které v nocích bezhvězdných jsem snil,
pod tíhou snů svých klesaje, své práce:
do kterých dálek šik váš zabloudil,
nezvěstná moje generace?!
Vy, které v nocích bezhvězdných jsem zřel,
mně rovní touhou, silou mohutnější:
na které pouští žár váš dohořel,
do kterých temných skryli jste se skrejší?
Noc přišla zas. Klid marně čekám leže.
Hodiny slyším těžce bíti s věže.
A potom ticho. Převalíš se. Hnus.
Hnus padá s nebe jak se stromu listí.
Chytráci. Sobci. Karrieristi.
– Brute, kde je tvůj Cassius?