A zem’ je krásná. Status quo je pro ni.
Nezmizí jako všechno tu.
A zem’ je krásná. Jenom hlavu kloní.
Ni k smrti, ani k životu.
A zem’ je krásná. Vše by mohla míti.
Výše i tůně bezedné.
Jas neustálý. Hrdé slavné žití.
Než ona ruky nezvedne.
Národy rostou. Říše, ty se tvoří
a říše, ty se rozpadnou.
A zem’ je krásná, třeba v cizím moři
a s lethargií záhadnou.
Zem’ krásná je. A pohádky jí sluší,
jež všude jinde odbyli.
Status quo, heslo malé malých duší
a politika z idyly...
A v dnech, kdy všechno víří a se mění
a rozvraty zřít dokola,
volají všichni po sebeurčení,
jen dobrá zem’ ta nevolá – –
Zem’ jediná, jež nevybočí z klidu,
kde status quo se nezviklá.
Ten status quo, jenž značí hanbu, bídu,
jíž země, běda, přivykla.