Toť pohádka, jíž naslouchaly děti
za říjnového večera.
Ji diplomati znali vyprávěti
a čouhala z ní příšera.
Obrazy smutné přicházely z dálky,
obrazy pestré, mihavé;
na obzoru se rýsovaly války,
světové války krvavé.
Status quo název pohádky byl oné,
jež páchla vůní hřbitova.
Svět otřásá se a svět v krvi tone,
však status quo se zachová.
Vlas nezkřiví se na sultána hlavě,
píď půdy vzít mu nedají.
Vichřice bouří v ponuré své slávě.
Než status quo se uhájí.
Toť pohádka, již znali vyprávěti
rty diplomatů zkušené.
Toť pohádka, jíž naslouchaly děti
bázlivě vzrušené.