I zakrnělý plž si časem také zasní
o mocné peruti, jíž k nebesům by lít’.
Nákladem vlastním vydá svazek básní.
A jak už bývá, nejdou na odbyt.
I zakrnělý plž pak nadává a kleje
a hřmít-li může plž, tož zahřmí jeho hlas:
– Je depravován vkus a lůza kol nás zde je.
Já přišel z jiných dob a přejdu v jiný čas! –
I zakrnělý plž pak promenádou chodí,
v své hlavě chaos, z nějž se hvězda rodí,
s despektem k lůze, jejíž nevkus hříšný.
A blahem chví se jeho útroba,
že orlovi se vlastně podobá:
tak neschopen a právě tak pyšný!