Tak bude, poeto; kterási duše řídká,
jichž dosud něco po vlasti,
učiní nález: tvoje čtyřicítka,
jíž nelze propásti.
Pak přijde vše, po čem se lidé fantí,
ty trety tolik blažící;
přípisy, přednášky, studie, gratulanti.
A běháš ulicí.
A život jde zas v starých variacích.
Rád cosi zřel bych, poeto, v tvých zracích.
Ulicí běháš – dokonce i rád?
Sen zřel bych rád, jejž míval jsem v dny šera:
Nad trpaslíky postať Gullivera,
jenž spoután, ale nezajat.