Na sklonu života se často zmocní hoře
ducha, jenž, tvrdý, dlouho vzdoroval.
Života slzy slily se už v moře.
A ještě příliv: příliv stoupá dál.
Toť vydráždění, které těžko chápat,
zlý rozmar starců, kteří dožili.
Mdlý, hysterický, jedovatý západ.
– A ještě příliv: příliv zběsilý!
Nad prchlým životem to hoře stále vzrůstá.
Cit je tak zjemnělý, že raní každá ústa
a pustým výsměchem je radost cizích hodů.
Nechápe nebe. Nechápe zem.
Nevím, proč vždy tolik chápal jsem
bezmocný vztek těch, kdož jsou na odchodu.