Tak stojí přede mnou, host kamenný.
Genius trochu je a trochu parvenu.
Ne pouze robustní. Víc než to: neforemný.
Tak často mohutný a málo kdy tak jemný.
Cos v rysech hrubého, co sympatii ruší.
Spíš ducha nacházíš, než našel bys v něm duši.
A přece hledíš-li, jak zdání oklame!
Je kousek mystický v té těžkopádné hmotě.
A paradoxně oživují pro tě
Šprýmovné povídky, Dopisy neznámé,
moudrosti průměrné, subtilní diagnosy
a jakýs cudný sen poblíže špatné prósy.