S lehounkým srdcem, kroky lehkými
nás po lučinách vede bílá cesta.
Jde svěžím jarem, květy křehkými,
vše má svůj úsměv, přirozená gesta – –
Je svěží azur, tráva svěží je
a příroda, ta k objetí tě láká.
Má všechno úsměv, všechno opije – –
Ve vzduchu slyšíš jarem jásat ptáka.
Přichází večer. Srdce těžké tak
a květy, květy, ty jsou všecky zvadlé.
Umlká hovor, v prázdno těká zrak.
Režie ve všem, jako na divadle:
v pohybu, slovu, jeho odstínech
a v tichu, které podškrtává větu.
V obzorech dálných, ve výčitce ech,
ve květech něhy jako v něze květu.