Den horký je, ni mráčku není v dáli,
jenž nes’ by naději.
Přítel se líně na fauteuilu válí
a plivá vztekleji.
Cos zoufalého – zdá se – vším tu vane,
po celé redakci.
Za týden číslo vyjít má, můj pane,
a není attrakcí –
Nic, pouhé nic. Den bezútěšně pustý,
den přímo zoufalý.
Übermensch přítel, morosní a tlustý
se vztekle převalí.
Morosní doba: neúrodno, sucho.
Kéž blíž jsme potopy.
On marně, lačně nastrkával ucho
k porodům Evropy.
– Pohroma vždycky naděje zas shroutí.
Co, k čertu, počíti?
Což musil Folprecht zrovna oslepnouti,
což nemoh’ umříti?!
Cos zoufalého horkým dnem tím vane,
a truchlo v redakci.
Nekrolog tučný býval by, můj pane.
Teď není attrakcí.