Tak sedí tady, obklopený zradou,
dynasta svržený.
Kol něho léčky záhadné se kladou.
A oči zastřeny.
Krev do tváře mu tajná bázeň vhání
pro jakous pohanu.
Andělů sedm po straně ho chrání,
však tisíc satanů.
Léčky se kladou. S které přijde strany
mu rána poslední?
A má se poddat tiše, bez obrany
svých smutných dní?
Msty truchlý květ mu v srdci zvolna vzrůstá,
podivný květ.
Na rty se dere blasfemie pustá.
– Ty, o buď klet! –
O, je-li někdo, kdo je vyšší lidí,
on jemu vymkne se.
A je-li někdo, kdo náš osud řídí,
jho jeho setřese!
Do tváře vmetne výkřik nepokorný,
bez bázně před smrtí.
On, bídný buřič, sražený, však vzdorný,
naposled rozdrtí!