A cvrčkův neustává hlas vtíravě hovořiti ke mně. A nebe náhle ztrácí jas, a jakby zachmuřena země.
A cvrčkův zpěv zní dál a dál, zpěv skrytý kdesi pod zelení. „Co plátno, stín žes’ neprodal. Schlemihle, běda: stínu není!“
Ta píseň cvrčka vtíravá probouzí hořkost mou a zlobu. Advokát ve mně povstává, by potřel drzou obžalobu.
Advokát hbitý zvedne se a zahájí svou filipiku. Má výmluvnost své professe, má professe svou sofistiku.
A mluví plynně, logicky a mluví výmluvně a s taktem. „Zde stačí profil básnický. I slovo bývá někdy faktem.
Polemisovat nemilé, na kluzkou půdu se to vkročí. Leč neříkejte: Schlemihle, kde vinny pouze vaše oči.
Je hájit lehko. Obavu mám pouze z rozsáhlosti látky. Sypati mohu z rukávu lecjaký citát: dlouhý, krátký.
Pokárat chcete nevinnost. Lze říci pouze lakonicky: svou konal prostě povinnost a na svém místě stál on vždycky.
Je důkaz snadný. Chcete-li, den mohu uvádět jej celý. Mluvil, kde jiní mlčeli, a viděl tam, kde neviděli.
A pro co vlastně naříká hlas cvrčkův, v čem to vidí vinu? Což je to úkol básníka, by současně byl mužem činu?
Je možno jemu vyčísti, že býval pouze mužem péra? Nás historie ujistí: chyběla pouze atmosféra.
Své dílo konal dle svých vloh; rve se a bouří, jásá, věří. Co více Kollár činit moh’, než napsat předzpěv k Slávy dceři?
A jiných sobě připomeň. Potvrdí všichni to, co líčím. Kdo chce být mnohým zároveň, nebude posléz vůbec ničím.
Kdo za to, v prázdno vyzní-li tah smělý básníkova péra? Proč básníka jste vinili, že chyběla mu atmosféra?“
A advokát dál vyvíjí obranu důvtipnou a ráznou. A shovívavě promíjí logiku příliš nehoráznou,
již užíval pan žalobce. (Promiň, ó soude, křivda vzruší!) Kdo básníka snad vinit chce, že slovo nenašlo v čas uši?
Kde jeden důvod málo je, advokát vytasí se se stem. A jako vítěz bez boje vývody končí krásným gestem!
„Slyš, slavný soude: ctí mi jest stisknouti smím-li tuto ruku. Ctí tisíců je tato čest, za tisíce on nesl muku.
Po ničem tolik netouží, jak vidět lepší vaše časy. On satisfakce zaslouží: Nevinen rcete všemi hlasy.“
A stojím v moci hlasů dvou. A dvojí slovo srdce zrývá. Advokát s vervou vede svou, ale ten cvrček ještě zpívá...
Cookies on Poetry Cove