A pusto bylo náhle nyní
v hlučné dřív zasedací síni,
když veliký ten skončen děj.
V paměti citát zněl jak z dálky,
jehož jsem užil v letech války:
Buď nezačni, buď dokonej!
Aktéry zřel jsem přešlé chvíle.
Defilovali roztomile
v groteskní tragikomice.
V paměti citát zněl jak z dálky,
jehož jsem užil v letech války:
Aut nunquam tenta, aut perfice!
Důvěra ve mně byla vroucná,
důvěra velká do budoucna,
dál, než kdy oči dohlédnou –
Únavy tíhu nesa lehce
nad činem, jenž být činem nechce,
usmíval jsem se pojednou!