S tou písní na rtech šel jsem životem,
s tou písní na rtech a v té písni cele.
Hrát Tartuffy ctnost viděl jsem
a krátkozraké hráti spasitele.
Bouřil se leckdo, leckdo zmdlel,
než já jsem šel
s tou písní na rtech.
S tou písní na rtech šel jsem ulicí
v podivné doby takové.
U vatry, do tmy hořící,
hřáli se obchodníčkové.
Z nich mnohý hanbu za podušku měl.
A já jsem šel
s posměšnou písní na rtech.
Zívala nuda, zášť se šklebila.
Nemilováno vznikalo mé dílo.
– Ta doba přece špatná nebyla:
zněl výkřik písně, srdce prudce bilo.
Je lehčeji, byť orkán prudce hřměl,
dokud jsi šel
s tou písní na rtech.
Nezírej chladně ve dnů šeď,
snu svého nepotřísni!
Zbaběle, plaše nepohleď
v tvář doby, písni!
Osude, radost dej či žel,
než přej, bych šel
s tou písní na rtech!