Žár v oku, sevřena pěst,
zástupů dunivý krok.
Výhružná nota těch slok
uměla před léty svést.
Byla v nich bouře strhující,
a barrikády na ulici,
vězení, popravy, mučenníci,
budoucí pomsty zjev,
zákmit slunce, kde tma je.
– – Náš prapor do krvava plaje,
je na něm pracovníků krev! – –
Zástup dnes kráčí ulicí,
vyhaslé oko, hlasy chraptící.
Po staré vášni stopy není,
jdou všichni chladni, bez nadšení.
Chladně zní sloka, chladno na duši.
Stará ta sloka nevzruší.
Chodec jde ulicí, slyší zpěv v chladu.
Policie v předu i v zadu.
Smutek se z minula v srdce tu vkrádá
a hořkne promenáda,
kde jako paskvil zašlých dní
mdle Rudý prapor zní.