V dnech listopadu bušil Choc svou pěstí
a krásné masky hlas lkal zoufající:
„Kramáři, tys mne přived’ do neštěstí,
mne Klofáče, mne, pannu netušící!
Je smutno srdce, pobledly mé líce,
maličko jen a dopadne to lila.
Tys přísahal mi „Věčná opposice!“
A já ti, běda, příliš uvěřila!“