Naslouchám vzdálenému hluku,
vzdálený život hladím hebce.
A dítě vede kamsi slepce,
podávajíc mu útlou ruku.
Nevidí slepec tvarů, tváří,
nevidí věcí lad a lesk.
A přece nepocítí stesk:
má v srdci cosi jako záři.
Kam vedeš asi slepce, dítě?
Do rašení a do rozpuku,
že do jara už není dlouho?
Kam asi vedeš slepce, touho?
Tep srdce milionů cítě
naslouchám vzdálenému hluku.