Tichounce odejděme
ze síně, nyní němé,
dívat se do červánků,
koupat se v ranním vánku.
Tichounce, vyzvídavě
se pobrouzdáme v trávě.
Znavené oči prosí
o kapku ranní rosy.
Oči, jež dlouho bděly
a čekat zapomněly,
oči, jež zřely choře
na bídu, smích a hoře.
Den snímá nocí roušku.
Poprosme mateřídoušku.
Zvlhčeme rosou brvy.
Červánky tonou v krvi.
Krev tuto zrak nech vpíti.
V krvi se rodí žití,
co srdce zprahlé prosí
o kapku svěží rosy.