Hodiny šly a trvala dál pitka.
Veselé úsměvy rty vynutí.
Přenášel všechny přes zívnutí řídká
klep nevinný jak hadí uštknutí.
Bez srdce láska, beze srdce záští,
cupaly krůčkem drobné intriky.
A pohrdlivě každý čelo vraští
nad snem, jenž včera tvořil básníky.
Parfum se mísil s dýmem cigarety,
vzduch těžký byl a sotva průhledný.
S cigaret dýmem ironické věty
se rozplývaly v prostor bezedný.
Na stole růže v těžkém vzduchu vadly.
Koberce nesly stopu po víně.
Hádanku sfingy nikde neuhádli. –
Tu svěží vítr zavál do síně.