Vesele zpíváš ve své klícce, ptáče,
ač štěstí tvé tak omezeno, mělko.
Od větve k větvi duch tvůj venku skáče,
ty s bidélka si skáčeš na bidélko.
Neb aspoň vůně proniká sem z venčí,
van májový sem vane, rozkoš plodě.
A slyšíš v kleci své, ať sebe menší,
jásavé zpěvy druhů na svobodě.
Sám nejsi, ptáku, jako byl jsi v zimě.
Sám nejsi, ptáku, v jaře všude vzkvetlém.
Paprsky slunce, které zalily mě
po zimním šeru, plní klec tvou světlem.
Jsi spokojen tím? Vzals, co chabo, mělko?
Sen zmizel, jako obláček se tratí?
S bidélka vesel skáčeš na bidélko.
Mám závidět ti, neb tě litovati?