Chápala dobře, že as nedoletí.
A chápem’-li to, těžko tu.
Ty oči bylo smutno uviděti
bezmocné vůči životu.
Ten pohled bezradný a odevzdaný,
ta jemná, marně roztoužená líc.
Svůj celý život přijímala rány
rozjitřujíc se, ale nebouříc.
V den podzimní a mdlý sám po chorobě
jsem zablácenou cestou přišel k ní.
Horečné tváře zřel a ruce obě
tak hubené a tolik nervosní.
V den podzimní, kdy příliš brzo tmí se,
zas do těch očí zřel jsem nemocné.
Bezradné oči ještě lekaly se
i vůči smrti bezmocné.