Svou vede dál rozum chlubný.
Květ vášně však jak by puk’.
A dole rachotí bubny
a to je podivný zvuk.
A já jsem rozrušen strašně,
dlouho to tlumený hněv.
Všechny se vzbouřily vášně –
tam dole poteče krev.
Vzbouzí se záhadná touha,
opojný, šílený sen.
A bubny rachotí zdlouha.
Krev tedy? Nuže, chci ven!
Vzbouzí se záhadný, tmavý,
až v koutku posledním cit.
Moci tam jít v ty davy,
moci tam za něco mřít.