Bestie! Nepřestaneš? Konservativní příliš element (tak už jsou orlové kleslí?!) –
do jater mojich klofáš. Někoho živého vem: dítě, jež rozpíná náruč, nad propast odnes!
Zde je mrtvola. Či ti to lhostejno, orle? Ale hůře: nehýbám se.
Ne Zeus – přísahám, ne! – celý Olymp nezabránil by, celý Olymp nepotrestal by,
– já sám! To všechno pro ten oheň, kterým nyní hospodárně večeři lidé upravují,
za zimy ostré mrazy plaší, a na němž kacíř hoří občas, Promethee! Ten oheň
plál tobě příliš intensivní, byl’s příliš osvícen. Je třeba dobře hospodařit. „Nic příliš!“
Ten oheň hle, neklidně jak v tobě hoří! Ničivě, nepřátelsky hoří, zrádně hoří,
tvou osvětluje malomoc, malomoc bohů, malomoc světů, Promethee!
Mohl’s být klidný bez toho ohně. Poznáváš teď – a to tě usmrcuje.
Tak osvícený díváš se v moře. Lehcí tvorové tohoto světa mávají křídly
a letí. Dobrodruzi se vydávají na cesty: za zlatým rounem, za láskami
s rozepjatými rameny jdou. A jiní leží mrtví už,
mythy se tvoří nad jejich hrobem. V zápase padli, mají klid.
Celý Olymp nepřemohl, přemohlo poznání. Za marné bohy, za marnou lidskost,
za marný život já prozřel. Ještě neváhají lháti si lidé,
a vášně ještě pobouří nervy, a ještě sofisma kouzlem svým vábí,
co ty, Promethee, myšlénkou zabit, kterou’s neunes’, a zabit vzpourou,
aniž jsi vytrval, opuštěn ležíš, bojovník poražený, bez štítu –
Skácel jsi s modlou svůj vlastní život, podkopal’s základ, budova padá,
Promethee! Bestie, orle, nepřestaneš?!
Cookies on Poetry Cove