Skip to content
1877–1931

PROMENÁDA DIOGENOVA. (VI.)

Viktor Dyk

Toť pessimismus. Vztekle nezavrčí. Běl nevinná jej krášlí lilií. A jeho moudrost rozšafně se krčí. Je osud vše. A činy zabíjí.

On vidí jasně, přesně pozoruje. Nižádnou obtíž sobě netají. On vidí jasně; hříchy registruje. Je osud vše. A moudří čekají.

A arsenál on naplnil si celý. Dost zbraní, aby moh’ být uhájen. Má argumenty, má své paralely. Má cifry. Vše má. Víry nemá jen.

A přese vše, co tvoje srdce raní, on přenáší se tonem skeptika. Tak usmířeno jeho odříkání, že maně ptáš se: Což se odříká?

Bývalo nějak, nějak bude příště. A je tak klidný, když vše dopoví. Kdybysi prohrabal to rumoviště, živého nenajdeš nic pod slovy.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
PROMENÁDA DIOGENOVA. (VI.) · Viktor Dyk · Poetry Cove