Toť šťastný člověk. Včerejška on nemá.
Když proud ji nese, lehce plyne tříšť.
Pro něho na vždy mluva dějin němá.
Triumfů nezná, krve popravišť.
Podivujme se filosofu chvíle!
S úsměvem hledí do tmy, do bídy.
Tak slabý je, že rovná se to síle.
Neřekne nikdy: Diem perdidi!
Přizpůsobení velkou jeho ctností.
Na klid si zvykne jako na krisi.
Má víru dne a barvu okolností.
Že vždy se uhnul, nikdy nemizí.
Nepozná hoře, hanba je mu slovem.
Propast mine, k výším zaletí.
Operet valčík slyší nad hřbitovem.
Je šťastný. Dík své špatné paměti.