Hle, to je rozkoš. Veliká a drzá
památky míjí pyšně staleté.
A žhavá tam, kde tuhne vše a zmrzá,
dí: Já chci žíti. Proto umřete.
Hle, to je rozkoš. Pohyby má hadí.
A má svůj úsměv, který odzbrojí.
A má svou moudrost, která tebe svádí.
Co čest, co hanba! Zdráv, kdo opojí!
A moudrost tuto pošeptavši, chvátá
s vyzývavýma svýma očima.
V svých kožešinách nahá, nestydatá
pohledem vnadí, vábí, objímá.
A jestli pohár, jejž ti dává, přetek’,
k pokání není ještě příčiny.
Víc není život nežli řada pletek,
a svět je nevěstinec jediný.
A je tvé právo zabíjet a loupit,
kde loupí vše a kde vše zabíjí.
Svět celý prodej, bys moh’ rozkoš koupit.
Caesarem pyšným staň se orgií!
A marny jinak myšlenky a skutky
a marný jinak odpor, marný vzdor.
Do rysů hledíš velké prostitutky.
Pohyby hadí. Boa constrictor.