V kavárně hotelu a v časné době ranní,
kdy obsazeny jen tři čtyři stolky,
obchodní cestující při snídaní
své obchody kdy přetřásli a holky,
za rána chladného, ve všedním shonu
vzal žurnál jsem a čet’ o Vašem skonu.
Se smrtí spící hovoří i bdící.
Nás jinam vedli nevidění vůdci.
Svým snem, svým duchem, vším, lze prostě říci,
my byli dokonalí protichůdci.
Vzdáleni sobě šli jsme mezi lidmi,
Vy v barvách hýřící a já v nich střídmý.
Snad vidíš z dálky, co ti blízkost skrývá,
přes Acheron snad jasněji se patří.
Devátá vlna vše, co bylo, smývá.
Odcizí život, ale smrt nás sbratří.
Snad protichůdce může lépe chápat,
svítání, kterým slavně hoří západ!
Pontifikální gesto je mi cizí,
a přec se hlásí v sychravém tom ránu
bratrství duchů. Kde byl člověk cizí,
dvě různé cesty přece vedly k Pánu.
Váš vznosný verš, má uzavřenost strohá –
ať každý slaví svými slovy Boha!
Chlad chrámu vznítí k nekonečné tužbě;
Cti ticho po skončené bohoslužbě!